Odvody OSVČ 2026: kolik z každé faktury poslat pryč dřív, než se jí stihneš dotknout

Letos mi poprvé dorazily peníze za něco, co jsem postavil po večerech. Otevřel jsem si vlastní nástroj, ve kterém sledujeme rodinné finance, a ten mi tu částku bez mrknutí zapsal do příjmů. Celou.

Chvíli trvalo, než mi došlo, jak je to číslo lživé.

Nepíšu tohle jako živnostník s dvacetiletou praxí. Píšu to jako člověk, který nikdy neměl vedlejšák, a pak jednoho večera seděl nad jedinou fakturou s kalkulačkou v telefonu a poprvé v životě si pořádně nastudoval, jak fungují odvody OSVČ 2026. Nepřekvapila mě jejich výše. Překvapilo mě zpoždění.

Peníze ti přijdou dneska. Stát si pro svůj díl přijde za rok a půl.

Dvě věci hned na začátku, abychom si rozuměli. Nejsem daňový poradce a tenhle text ho nenahrazuje; u čehokoli většího nebo nestandardního si to nech zkontrolovat od někoho, kdo za to ručí. A za druhé: čísla níž platí k září 2026 a zrovna letošní rok je ukázka toho, proč si je musíš před podáním přehledu ověřit u zdroje. Během jediného roku se totiž pohnula dvakrát.

Odvody OSVČ 2026 se změnily uprostřed roku. A zpětně.

V lednu skočila minimální záloha na sociální pojištění z loňských 4 759 Kč na 5 720 Kč, protože minimální vyměřovací základ dorazil na 40 % průměrné mzdy. Skoro tisícovka měsíčně navíc, ze dne na den.

Ta „průměrná mzda“ je přitom sama o sobě past. Pro odvody se pro rok 2026 stanovila na 48 967 Kč, zatímco ČSÚ za druhé čtvrtletí napočítal 51 966 Kč. To zákonné číslo se počítá ze všeobecného vyměřovacího základu za rok 2024 a přepočítacího koeficientu, takže se s tím, co čteš ve zprávách, nikdy nepotká.

Pak se to začalo odmotávat zpátky. V dubnu Sněmovna schválila novelu, která minimum vracela na 35 %. Začátkem května ji Senát odmítl. Šestadvacátého května Sněmovna přehlasovala veto, pátého června to podepsal prezident a od prvního července platí minimální záloha 5 005 Kč, se zpětnou účinností k lednu.

Kdo v lednu nastavil trvalý příkaz a víc to neřešil, půl roku přeplácel.

Ten rozdíl se dá dostat zpátky nebo si ho nechat započítat na další zálohy, jenže ČSSZ ti ho sama od sebe nepošle. Musíš si o něj říct.

Ve stejném týdnu se to samé stalo lidem v paušálním režimu. Platba v prvním pásmu klesla z 9 984 Kč na 9 162 Kč, tedy o 822 Kč měsíčně, a za leden až červen tak vznikl přeplatek 4 932 Kč. Finanční správa přímo napsala, že si červencovou zálohu můžeš snížit a poslat místo 9 162 Kč jenom 4 230 Kč. Kdo o tom nevěděl a nechal běžet trvalý příkaz na lednové částce, poslal v červenci o 5 754 Kč víc, než musel.

Zdravotní pojištění se přitom nezměnilo vůbec. Minimální záloha zůstala celý rok 3 306 Kč.

A kdo má živnost jenom jako vedlejšák k zaměstnání, hraje úplně jinou hru. Minimální záloha na sociální je u vedlejší činnosti 1 574 Kč, zálohy na zdravotní se neplatí vůbec a pojistné se doplácí jednorázově až podle přehledu. Pokud navíc roční daňový základ nepřesáhne rozhodnou částku 117 521 Kč, sociální se u vedlejšáku neplatí ani po přehledu.

Zdroj: ČSSZ, VZP; sociální zálohy dopočteny z minimálních vyměřovacích základů ČSSZ sazbou 29,2 %.

Za pět let vylezly povinné minimální odvody z 4 981 Kč na 9 026 Kč měsíčně a pak během jednoho léta spadly na 8 311 Kč. To je celý argument tohohle článku nakreslený jedním grafem. Kdo si postavil rozpočet na částce v korunách, přestavuje ho každý druhý rok.

Proto tady nedostaneš tabulku k zapamatování. Dostaneš procento.

Past, kterou nikdo nepopisuje: doplatek chodí se zpožděním

Tohle je jádro věci a je to zároveň to jediné, co jsem si z toho večera s kalkulačkou odnesl jako skutečný šok.

Fakturuješ v roce 2026. Celý rok platíš zálohy, ať už minimální, nebo ty vypočtené z loňska. Na jaře 2027 podáš daňové přiznání a do měsíce po něm oba přehledy. Teprve tam se spočítá, kolik jsi měl zaplatit doopravdy, a rozdíl je splatný do osmi dnů.

A hned za ním přiletí druhá rána: nová záloha. U sociálního pojištění platí od měsíce následujícího po podání přehledu, u zdravotního už od měsíce, ve kterém přehled podáš. Dvě různá pravidla pro dvě platby na jednom stole.

Za rok 2025 vypadaly lhůty pro přehledy takhle: do 4. května, pokud jsi přiznání podal papírově do 1. dubna, do 1. června při elektronickém podání a do 1. srpna, když to za tebe řešil daňový poradce. Většina OSVČ má ze zákona datovou schránku, takže podává elektronicky, takže mluvíme o červnu.

Splatnosti se přitom nepotkávají ani náhodou. Sociální do konce měsíce, za který záloha je. Zdravotní do osmého dne měsíce následujícího. Paušální daň do dvacátého. Daňové přiznání na jaře. Tři úřady, čtyři data, a upomínku ti nepošle nikdo dřív, než ti naskočí penále. A pokud tvoje daň přesáhne 30 000 Kč, přibude ti během roku ještě pátý tok, zálohy na daň z příjmů.

Nejošklivější verzi téhle pasti mají úplně nové OSVČ. Kdo začal podnikat po konci roku 2024 a předtím pět let nepodnikal, první dva roky zálohy neplatí vůbec. Zní to jako dárek. Není. Doplatku se to netýká ani náhodou — jenom se celý nasbírá do jednoho balíku a přijde najednou.

Není to okrajová skupina. Zatímco počet OSVČ v Česku láme rekordy (k půlce roku 2026 přes 1,2 milionu, z toho 701 819 na hlavní činnost), počet těch, kdo reálně platí zálohy, klesl ze 776 tisíc v polovině roku 2024 na 739 tisíc. To je zhruba sedmatřicet tisíc lidí, kteří letos neposílají nic a stejně jim jednoho jarního rána přijde účet za celý rok.

Kolik z faktury si odložit, aby tě to nepoložilo

Skoro každý český web na tohle téma napíše tabulku minimálních záloh, přidá kalkulačku a tím to skončí. Ta tabulka je správně a je k ničemu. Neodpoví totiž na jedinou otázku, kterou reálně máš ve chvíli, kdy ti na účet dorazí faktura: kolik z toho čísla mám hned poslat pryč?

Tak jsem si to spočítal.

Zdroj: vlastní výpočet ze sazeb ČSSZ a VZP platných pro rok 2026.

Předpoklady jsou nudné a schválně přísné: OSVČ na hlavní činnost, celý rok, jenom sleva na poplatníka 30 840 Kč, žádné děti, žádné odpočty, ne v paušálním režimu. Daň je 15 % do ročního základu 1 762 812 Kč a 23 % nad ním. Sociální se počítá z 55 % daňového základu sazbou 29,2 %, zdravotní z 50 % sazbou 13,5 %. Ty dva podíly nejsou stejné a spousta článků je slévá do jednoho, což je drobnost, dokud si podle ní něco nespočítáš.

Mimochodem, na 55 % se sociální zvedlo už v roce 2024. Kdo ti to letos prodává jako novinku roku 2026, opsal to od někoho, kdo to opsal špatně.

Ta křivka má tvar U. Při zisku 30 000 Kč měsíčně odejde 34,1 % zisku. Při 50 000 Kč je to 32,7 %. Při 120 000 Kč 35,7 %. Skoro jedno, kolik vyděláváš. Třetina je pryč.

Takže pravidlo, které si sám držím: z každé koruny zisku jde 35 % stranou. Ne 30 a doufat — třicet pět a spát.

Dvě upřesnění, bez kterých to nefunguje.

První: procento má podlahu. Minimum na zdravotní tě drží až do zisku zhruba 49 000 Kč měsíčně a minimum na sociální zhruba do 31 000 Kč. Pod tím platíš pořád stejně, ať vyděláš cokoli, a proto ta křivka vlevo vystřelí přes 55 %. Takže ten odvodový kbelík musí každý měsíc dostat aspoň 8 311 Kč, i v měsíci, kdy nepřišlo nic.

Druhé: tohle je procento ze zisku, ne z faktury. Když jedeš na 60% výdajový paušál, tvůj daňový základ je 40 % fakturované částky, takže odkládáš zhruba 14 % z každé přijaté faktury. U 40% paušálu je to kolem 21 %. Kdo vede skutečnou evidenci, počítá 35 % z toho, co reálně zbude.

A tady si dovolím nepopulární poznámku, protože nechci psát článek, ve kterém jsou OSVČ jenom oběti. Podle studie PAQ Research a RILSA z roku 2025 mají kancelářské živnosti, tedy IT, poradenství a administrativa, mediánové skutečné výdaje kolem 16 %, přičemž uplatňují 60% paušál. Průměrná daňová sazba všech hlavních OSVČ vyšla ve stejné práci na 22 % oproti 39 % u zaměstnanců. Když ti tedy z faktury stačí odložit 14 %, není to proto, že by na tebe byl systém tvrdý.

Rozděl peníze v den, kdy dorazí

Systém, který kolem toho stavím, je jednoduchý až hloupý, a přesně proto vydrží.

Ve chvíli, kdy peníze dorazí, se ta částka rozpadne. Odvodová část odchází okamžitě na jiný účet, ideálně u jiné banky, kde si na ni nemůžeš jen tak sáhnout mobilem. Pak provozní náklady, pak rezerva, pak dlouhodobá část, a co zbyde, je výplata.

Sloupeček v hlavě není kbelík. Peníze na běžném účtu jsou psychologicky tvoje, i když nejsou, a jednou za rok přijde měsíc, kdy o tom někoho přesvědčíš.

Vyplácej si z toho účtu jednou měsíčně stejnou částku, ve stejný den. Ta částka má být nižší než tvůj nejhorší měsíc. Nepravidelný příjem dělá v rodinném rozpočtu chaos ne kvůli tomu, že je nepravidelný, ale kvůli tomu, že se do rozpočtu pouští syrový. Jestli tenhle základ ještě nemáš postavený, začni obyčejným rozpočtem a odvody řeš až nad ním.

A zaokrouhluj nahoru. Nikdo nikdy nelitoval, že v březnu našel na odvodovém účtu o dvacet tisíc víc.

Kam s penězi, které nejsou tvoje

Tady se dostávám na půdu, kde se obvykle pohybuju radši, jenže odpověď je nezvykle nudná.

Peníze v odvodovém kbelíku mají pevné datum splatnosti někdy do osmnácti měsíců. To není investiční horizont, to je čekárna. Časový test u cenných papírů je v Česku tři roky, takže peníze na doplatek na něj ani nedosáhnou; kdyby ses je pokusil zhodnotit a trh mezitím spadne, prodáváš dolů ve stejný týden, kdy máš platit. U nás doma na tohle slouží obyčejný spořicí účet bez výpovědní lhůty. Úrok je tam bonus, ne důvod.

Zajímavá část začíná až nad tím. Nad provozní rezervou, nad odvodovým kbelíkem, nad vším, co má datum. Tam už mluvíme o dlouhém horizontu a tam mám dvě zásady. Moje vlastní, ne rady pro tebe.

Akumulační fondy mi u nepravidelného příjmu dávají smysl už jenom administrativně: nemusím každý rok řešit, co s vyplacenými dividendami v přiznání, které mám i tak nabité. A od roku 2026 padl u cenných papírů strop čtyřiceti milionů, takže po třech letech držby je příjem z prodeje při splnění časového testu osvobozený bez limitu. Pro mě je to argument pro dlouhou držbu, ne pro chytračení.

Druhá zásada je u nepravidelného příjmu ta důležitější: pravidelnost poráží velikost. Menší částka, která odchází automaticky každý měsíc, přežije podnikatelský rok líp než nadšené nárazové vklady po velkých fakturách, protože po malých fakturách se investovat nechce. Já to mám nastavené jako autoinvest a od té doby na to nesahám. Jestli to sedne i tobě, musíš posoudit ty, ideálně s někým, kdo tvoje čísla zná.

Rezerva OSVČ má dvě vrstvy, ne jednu

Standardní rada o rezervě předpokládá zaměstnance. Odstupné, podpora, náhrada mzdy v nemoci od čtvrtého dne. OSVČ nemá nic z toho automaticky.

Nemocenské pojištění je dobrovolné a stojí od 243 Kč měsíčně, což je 2,7 % z minimálního základu 9 000 Kč. Za prvních čtrnáct dní nemoci nedostaneš ani korunu a na ošetřovné nárok nemáš vůbec. Dvě stě čtyřicet tři korun je částka, kterou spousta lidí nechá za měsíc v kavárně, a zjistíš to obvykle až v den, kdy je pozdě se přihlásit.

Rezerva OSVČ se proto počítá na dvě vrstvy. Odvodová vrstva jsou peníze, které už nejsou tvoje a jenom čekají na svůj termín. Provozní vrstva je to, z čeho žiješ, když tři měsíce nepřijde zakázka. Sečíst je dohromady a dívat se na jedno velké číslo na účtu je nejrychlejší způsob, jak si oboje utratit.

Provozní vrstvu počítej ze svých skutečných měsíčních výdajů, ne z příjmů, a klidně si na to stáhni rok bankovních výpisů, protože co si myslíš, že utrácíš, a co utrácíš, jsou dvě různá čísla. Živnostníkům se běžně doporučuje šest až dvanáct měsíců, ale je fér říct, že je to redakční doporučení českých finančních webů, ne výsledek výzkumu. Jak k tomu číslu dojít poctivě, jsem rozepsal v textu o nouzovém fondu.

Minimální odvody OSVČ 2026 nejsou optimalizace. Je to odložený problém.

Od července si OSVČ na minimu staví důchod z vyměřovacího základu 17 139 Kč měsíčně. Minimální mzda je letos 22 400 Kč.

Rozdíl je 5 261 Kč. Každý měsíc, celou kariéru.

Zdroj: ČSSZ, VZP, ČSÚ.

U zaměstnance vstupuje do výpočtu důchodu celá hrubá mzda. U OSVČ 55 % zisku. Důchodový systém tě prostě vidí jako člověka, který vydělává míň než na minimální mzdě, i když fakturuješ trojnásobek.

Přitom minima nejsou ani chytrá optimalizace. Podle PAQ Research odvede nízkopříjmová pětina OSVČ 33 % svých skutečných zisků — nejvíc ze všech OSVČ. Ne nejmíň. Nejvíc. Systém je pro živnostníky s malým ziskem degresivní: čím míň vyděláváš, tím větší podíl odvedeš, protože minimum se tě neptá.

Aby to bylo férové, uvedu i druhou stranu, protože ji uvádí tatáž studie. Poměr mezi tím, co OSVČ z důchodového systému dostane, a tím, co do něj zaplatí, je lepší než u zaměstnanců. Systém silně přerozděluje, takže každá odvedená koruna má pro živnostníka větší návratnost. Volba mezi minimem a víc není iracionální. Je to volba mezi „platím málo a dostanu málo“ a „platím hodně a dostanu poměrně málo navíc“. Ať už si vybereš cokoli, vyber si to vědomě, ne setrvačností.

Druhá půlka toho problému je ta, kterou jsem si jako zaměstnanec nikdy neuvědomil. Zaměstnavatel za mě odvádí dalších 24,8 % na sociální zabezpečení navrch k hrubé mzdě a na výplatní pásce to nevidím. OSVČ tenhle příspěvek nemá od nikoho. Nemá ani zaměstnavatele, který jí pošle pár tisíc do penzijka. Ten druhý pilíř si musí postavit celý sama, a nikdo jí o tom nepošle e-mail. Proč se na český důchod nedá spoléhat ani u zaměstnance, jsem psal jinde; u OSVČ na minimu je ta věta jenom ostřejší. Minimální starobní důchod je letos 9 800 Kč.

Nástroje na to existují a mají svoje pravidla, ne kouzla. Souhrnný daňový odpočet na doplňkové penzijní spoření a DIP je až 48 000 Kč ročně, plného využití dosáhneš při úložce 68 400 Kč za rok, a peníze jsou vázané pravidlem sto dvacet měsíců plus šedesát let věku. Státní příspěvek dostaneš jenom u penzijka, u DIP ne. A pozor na jednu věc, o které se u paušální daně mlčí: v paušálním režimu tenhle odpočet uplatnit nemůžeš, takže jeho daňová část ztrácí smysl úplně.

Paušální daň, nebo evidence? Rámec, ne rada

Rozhodovat za tebe nebudu, na to neznám tvoje čísla. Ale tři věci se v článcích o paušální dani skoro nikdy neřeknou nahlas.

Za prvé, paušální daň není daňová optimalizace. Z 9 162 Kč měsíčně je daň z příjmů celých 100 Kč. Zbytek je pojistné. Je to předplacené pojistné s pěknou obálkou.

Za druhé, v paušálním režimu přicházíš o slevy a odpočty: daňové zvýhodnění na děti, slevu na manželku, odpočet na penzijko i DIP. Rodina se dvěma dětmi tam nechá desítky tisíc ročně, aniž by si toho někdo všiml, protože se to nikde neobjeví jako výdaj.

Za třetí, přihlásit se i odhlásit jde jenom jednou ročně, do desátého ledna, respektive do prvního pracovního dne po něm (letos to bylo 12. ledna). Vstoupíš do toho na rok naslepo, s odhadem svých příjmů, který se ti může rozsypat v srpnu. A rozsypat ho může i něco, co s tvým odhadem vůbec nesouvisí. Jakmile ti obrat za kalendářní rok přeleze 2 000 000 Kč, stáváš se plátcem DPH, a tím ti paušální režim končí. Přihlášku k registraci navíc musíš stihnout do deseti pracovních dnů. Kdo roste rychle, hlídá si tenhle strop celý rok, ne až v prosinci.

Jedna věc mluví ve prospěch paušálu a chci ji zmínit, protože se do mého vlastního vyprávění zrovna nehodí: v paušální dani odvádíš na sociální pojistné o patnáct procent víc než holé zákonné minimum. Z hlediska budoucího důchodu je paušál lepší než minimální zálohy v běžném režimu. Tuhle nuanci jsem nikde jinde neviděl.

Co s tím dělám já

Moje procento je nastavené výš, než mi kalkulačka řekla, a nechám ho tak. Odchází to hned, na jiný účet, a dívám se na to jednou měsíčně asi dvě minuty. Zbytek roku o tom nepřemýšlím, což byla celá pointa.

Co mě z toho večera nejvíc drží, není žádné z čísel nahoře. Je to ta prodleva. Osmnáct měsíců je dost dlouho na to, aby si člověk stihl na peníze zvyknout, koupit za ně něco rozumného a upřímně zapomenout, že třetina toho čísla byla vždycky cizí. Odvody OSVČ 2026 tě nepoloží svojí výší. Položí tě tím, že přijdou pozdě.

Takže jestli si z tohohle textu odneseš jedinou věc, ať je to tahle: otevři si poslední fakturu, spočítej si svoje procento a pošli ho pryč ještě dneska. Zítra si najdeš důvod, proč ne.

A někdy v dubnu si to celé ověř znovu, ideálně u ČSSZ, své pojišťovny a daňového poradce. Letos se to změnilo dvakrát a nic nenasvědčuje tomu, že by to byl poslední rok.